Zpráva o činnosti VVVV v roce 2002

Vážení přátelé,

sešli jsme se zde, abychom slavnostně připomněli 85. výročí VŘSR, která nám otevřela a ukázala cestu k lepším zítřkům, kdy ruku v ruce s proletáři všech zemí, jenom … vpřed… zpátky ni krok …. Promiňte vážení přátelé, spletl jsem si referát, který mám připravený na jiné setkání.

Vážení přátelé, generálové a poradkyně VVVV,

dovolím si vás co nejsrdečněji přivítat na našem společném letošním osmém zasedání GŠ VVVV, kde máme dle plánu práce zhodnotit letošní rok a zpracovat plán akcí VVVV a jeho GŠ na rok příští, rok 2003.

Když jsem zpracovával „Kalendář akcí GŠ VVVV pro rok 2002“, měl jsem jisté obavy, jest-li jsme to poněkud s jejich počtem nepřepálili a nepostihne nás „ponorková nemoc“. Pravdou je, že při pohledu na tento „Menstruační kalendář“, jak jsme jej pracovně nazvali, byly obavy oprávněné. „Je více zakřížkován jak kalendář naších poradkyň“ okomentoval tuto skutečnost nejmenovaný generál od Sv. Antonínka.

Ještě nestačil poslední sníh roztát a už jsme odstartovali maratón našich dvoudenních společných akcí oslavou Abrahámovin našeho velkého vůdce a myslitele, pionýra naších idejí, generála Husáka.Oslava to byla vskutku hezká, veselá a bujará. Avšak i při oslavě jsme nepolevili v ostražitosti a plnění svých bojových povinností. Strážní službu zajišťovali manželé Spěvákovi jako předsunutá pozorovací noční hlídka v osobním automobilu Škoda Felícia. Po ukončení této služby v brzkých ranních hodinách využili dle řádu VVVV osobního volna k přesunu do prostoru trvalé dislokace.

Další společnou akcí byla dubnová rekognoskace XI. Setkání VVVV na Vranově. Poprvé byla rekognoskace dvoudenní. Poprvé jsme taky využili k přesunu víceobjemové vozidlo „Bílý šíp“ SPZ „ChP-71-72“. Tento způsob se ukázal jako ekonomicky velmi výhodný, avšak ukázal taky na své slabiny. Než jsme dosáhli cíle, byla u všech pasažérů (kromě řidiče) narušena morálku mužstva a jeho bojová pohotovost. K aktivům této akce můžeme započítat položení kytičky na hrob našeho kamaráda Karla Pecky v Dolních Dunajovicích.

V pořadí třetí společnou akcí bylo XI. Setkání VVVV na Vranově, které se tradičně uskutečnilo poslední víkend v květnu. Setkání se zúčastnilo 20 členů VVVV a 17 poradkyň. Při této příležitosti si dovolím upozornit soudruhy generály (kromě gen. Opavského), že naší prvořadou povinností dle Stanov VVVV je připravit setkání. Věřím, že poněkud malý zájem o přípravu stolů, občerstvení na stoly apod. se již v budoucnu nebude opakovat. Náš úkol je jasný: než přijedou první účastníci setkání, prostory musí být nachystány!
Dále na základě poznatků z tohoto setkání dávám na zvážení GŠ používání navrácenek, blikaček nebo jiných podobných identifikačních čidel, které by sloužili k lepšímu přehledu a evidenci o ztracených a zatoulaných účastnících setkání.

Nezapomenutelnou akcí byla jistě i oslava padesátin našeho ZNGŠ pro dobrou náladu gen. Spěváka. Dočkali jsme se konečně historického okamžiku, kdy sice omylem a určitě nerad nám gen. Spěvák nalil dobrého vína. Dodnes však nevíme, jest-li víno bylo majetkem oslavence či majitele sklepa kde se oslava konala. Zde někteří členové VVVV taky konečně po 25-ti letech poznali pravou tvář naších poradkyň – tvař čarodějnic.

Upálení Mistra Žanka Husovýho a příchod Cyroša a Metůda jsme spojili s oslavou 50. narozenin dvoubuněčných dvojčat Holíčka Pacholíčka a Honzíčka Ševčíčka. Oslava se konala v krásných vsetínských lesích a můžeme říci, že matka příroda nás přijala s otevřenou náručí.
My, generálové, jsme se jí odvděčili tím, že jsme ji poctivě hnojili na různých místech po celou dobu oslav. Vzhledem k tomu, že po každé oslavě ráno, jsme ze svých podob poněkud vybl… k nepoznání, obdrželi jsme od svých poradkyň identifikační dresy. Tím byla prakticky eliminována možnost, aby si poradkyně odvezla domu jiného generála než jí přináleží. P.S. Ještě teď někdy v noci slyším zvonění zvonku.
Jediným černým puntíkem na této oslavě byla neúčast, bez omluvy, naší kamarádky, poradkyně Husákové.

Naše společné letošní šesté setkání zorganizoval gen. Opavský se svou poradkyní. Zdeněk předpokládal, že po všech našich předcházejících náročných setkáních nám přijde vhod lázeňská procedura, která naší již poněkud omšelou tělesnou schránku napraví. Proto setkání dislokoval do Lázní Skalka. Při pohledu na gen. Kocandu, o kterého se po ukončení procedury (neber to zadarmo) pokoušel infarkt myokardu, jsme však dospěli k názoru, že lázeňská voda, pokud nemá aspoň 52% je členům VVVV spíše ke škodě na zdraví. Při této příležitosti je třeba znovu připomenout, že náš organismus je zvyklý na jiný druh vody. Nejlepší je Valašská lázeňská voda, podávaná v kalíšcích. Může se používat ráno i večer místo zubního kartáčku. Skutečností však je, že ne každý může tuto vodu používat. Někteří slabí jedinci po její konzumaci přepadávají z lávky bez použití ochranných prostředků.

Že umíme vzít za práci jsme jasně dokázali na naší společné sedmé akci, tentokráte pracovní.
Pomáhali jsme gen. Spěvákovi sklidit úrodu vinných hroznů. Práci, kterou Laďa naplánoval na dva dny, jsme zvýšeným úsilím a dodržováním pitného režimu, stihli za den. A to jsme ještě měli snahu navázat spolupráci s místním obyvatelstvem v místním lokále. Vzhledem k tomu, že nám asi nebylo moc rozumět, družba navázána nebyla. Ráno jsme si uvědomili, jaké máme štěstí, že nemusíme ještě na druhý den sbírat hrozny. Zde se opět ukázalo, že je velmi nesvědomité a nezodpovědné od některých naších poradkyň nechávat své generály na pospas vlkům a příležitostem.

Před vinobraním měla být ještě uskutečněna akce „Oslava narozenin poradkyň Kocandové a Ševčíkové“. Vzhledem k tomu, že poradkyně nebyly ochotny prozradit kolik svíček jim máme dát na dorty, byla akce zrušena. Poslední možnost uspořádat tuto akci mají v roce 2003. Pak již bude následovat oslava jejich odchodu do důchodu.

Kriticky si musíme přiznat, že „Kalendář akcí GŠ VVVV na rok 2002“ měl i své nedostatky. Alespoň tak se jevila „menopausa“ gen. Peprnovi v kalendáři mezi měsíci září a prosincem. Několikrát se totiž telefonicky ujišťoval, jest-li nepromeškal nějakou akci, že se již dlouho nic nekonalo. Přátelé, musíme si vzít ponaučení z tohoto nedostatku při tvorbě Kalendáře na rok 2003.

Posledním společným setkáním v letošním roce je dnešní, osmé, setkání, na kterém máme jak bývá zvykem ke konci roku, nejenom zhodnotit Laďovo letošní víno, ale i zhodnotit celý letošní rok a pobavit se o roku příštím. Přistupme k tomuto úkolu svědomitě, neboť jak si dneska usteleme, tak si příští rok budeme léhat.

A teď vážně.
Nebyla to však jenom naše společná setkání, zaměřená na oslavy. Byla to i činnost jiného druhu. Zde bych chtěl hlavně vyzvednout zásluhy Zdeňka Opavského na našich webových stránkách, zajišťování kulturního programu na XI. Setkání VVVV, na jeho plnění úkolu zasílání blahopřání padesátníkům či v neposlední řádě zaslání finanční pomoci po povodních.
Poděkování patří ale Vám všem, kteří jste vytvořili tak báječnou atmosféru, kam se proto vždycky těšíme a odstrkujeme od sebe stárnutí. Moc velký dík patří naším poradkyním, které nám dělaly pomocníky, respektive kterým jsme pomocníky dělali mi. Když budeme upřímní, tak musíme uznat, že většinu těrchy nesly ony, hlavně při oslavách naších 50.narozenin.
Můžu Vám říci za sebe a svou poradkyni , že jsme Vám vděční za hezké a úsměvné chvilky, které jsme s Vámi v letošním roce prožili.Chtěl bych vyslovit přesvědčení, že tomu tak bude i v roce příštím. Vždyť zase budeme bohužel o rok blíže konci písně života. A proto zpívejme s plna hrdla a pokud možno vesele. Těch smutných písní je dost i bez našeho přičinění.
Přál bych Vám aby jste i Vy nacházeli takové uspokojení z našich společných akcí jako je nacházím já. Pak budeme skutečně moci říci, že jsme život prožili.

Letošní hodnocení končím provoláním: „Každá tuna řepky navíc – smrtelná rána válečným štváčům. Čest naší společné práci!!„ Promiňte, to je síla zvyku.