Zpráva o činnosti VVVV v roce 2003

Vážení přátelé, členové, poradkyně a příznivci Vojenských Veteránů Ve Výslužbě,

na základě pověření náčelníka generálního štábu, kapitána Husáka, předkládám „Zprávu o stavu seskupení Vojenských Veteránů Ve Výslužbě za rok 2003“. Cílem této zprávy je zhodnocení činnosti našeho seskupení za uvedené období ve všech oblastech jeho působení.

Již v úvodu můžeme hodnotit uplynulý rok jako rok úspěšný a plný aktivit, jako rok, který nám přinesl spoustu krásných a úsměvných zážitků, které nám obohatily naše žití. Hodně jsme si toho za minulý rok řekli a i když to vždycky nebyla pravda, bylo to aspoň vždycky dobře, kamarádsky myšleno. Ale pojďme hezky po pořádku tak , jak nám stanovil náš schválený „Plán akcí GŠ VVVV na rok 2003“.

První naší dvoudenní společnou akcí byla oslava Abrahámovin naších „Tří grácií“ Marušky, Jiřinky a Majky, která se konala v krásném prostředí turistické ubytovny Jižního Portálu u Černé Hory. Našim oslavenkyním se konečně splnil jejich letitý sen, kdy mohli bez ostychu a studu pohladit a políbit tak velký ….. darovaný dort. Bylo nám zde krásně, dalo by se říci jako v pohádce a to nejen proto, že mezi nás zavítali Hurvínek, Mánička a pes Žeryk.

Další společnou akcí byla taktéž dvoudenní, dubnová rekognoskace terénu XII. Setkání VVVV na Orlické přehradě. K přesunu jsme opět využili víceobjemové, bojové vozidlo „Bílý šíp“. Pozorným sledováním byla potvrzena naše původní domněnka, že ve vozidle je příliš suchý vzduch a nutí pasažéry k neustálému zvlhčování dutiny ústní, což se následně projeví ve snížení vojenské morálky a bojeschopnosti. Tak jako každý rok, i loni jsme tuto akci spojili s položením kytičky na hrob našeho kamaráda Karla Pecky v Dolních Dunajovicích. Rekognoskace taktéž potvrdila nutnost seznámení se s terénem každého setkání VVVV před jeho konáním. V tomto případě jsme zahulenou krčmu „Santa Puelo, kde v báru houstne dým“, a kde nebylo vidět ani se nedalo dýchat, museli operativně vyměnit za poněkud přijatelnější objekt. Poněkud spanilou jízdou jsme prožili při zpáteční jízdě. Šofér Laďa Spěvák nám tvrdil, že máme zpoždění a proto nezastavujeme“. Až pod pohrůžkou hromadného močení v autě nám dovolil vykonat naléhavou potřebu a nadýchat se čerstvého vzduchu.

Jistě nezapomenutelnou akcí loňského roku byl I. Přechod Pálavy. I když se jednalo o jarní přechod, počasí tomu ani zdaleka neodpovídalo. Představa krásné, prosluněné Pálavy, kterou nám Honza Ševčík sliboval, byla daleka skutečnosti. Všechny živly se proti nám spolčili. Déšť, vítr, zima, to byly naši úhlavní nepřátelé. My jsme však prokázali statečnost a srdce bojovníků. Naše poradkyně, jako již několikrát dokázaly, že jsou to prima holky i do nepohody. Přežili jsme díky svému tekoucímu proviantu i díky grogu, který jsme vysrkali na stojáka v krčmě „U křečové žíly“. Pálavu jsme pokořili a do Ladné jsme vstoupili jako vítězové. Pouze na Zdeňka Opavského pokřikovaly děti v Prostějově několik dní „Meresjeve, Meresjeve …“.

V pořadí čtvrtou akcí bylo samotné XII. Setkání VVVV na Orlíku. I když místo našeho společného setkání bylo poněkud vzdálené od většiny příbytků našich členů, nenaplnily se naše obavy z nízké účasti na tomto setkání. Setkání se zúčastnilo 17 členů a 16 poradkyň VVVV. Za povšimnutí stojí, že ani výměna velícího důstojníka, který velel slavnostnímu nástupu a byl z toho taký, voľaaký změtený, nepřinesla kýžený výsledek ve zlepšení slavnostního nástupu. Velitel připustil, že má nepřekonatelný problém velet sám sobě, natož jiným. Výsledkem našeho slavnostního vystoupení, které sice u diváků vyvolalo zářivý úsměv na tváři, byla činnost, která silně připomínala scénu z filmu „Merrillovi záškodníci“. Za negativum můžeme taky částečně i považovat tu skutečnost, že se setkání nezúčastnil žádný nový člen VVVV ani poradkyně. Všechny nás mile překvapila zpráva, že dva dny po bujarém křepčení a dovádění na XII. Setkání dostal Laďa Spěvák infarkt myokardu. Vzhledem k jeho zásluhám o výstavbu seskupení VVVV byl operován ve Vojenské nemocnici v Brně. K brzkému uzdravení mu dopomohla i dobrá spolupráce s doktory. Když se ho pan primář ptal, kde ucítil bolest , tak mu Laďa podal hlášení:“Poslušně hlásím, že to Vám možu říct úplně přesně. Bylo to mezi hnojištěm a králikárnu“. Na počest jeho uzdravení byla vydána emise poštovních známek s emblémem standardy VVVV. Vzhledem k tomu, že nemohl Laďa i nadále vykonávat těžké práce a ve vinohradě bylo zapotřebí vykonat nutně „zelené práce“, operativně jsme mu vypomohli. Pojali jsme tuto dvoudenní brigádu jako výzvu pro plnění „Roku budování socialistického vinohradnictví v prostředí EU“ a odpracovali jsme dohromady 165 čistých, pracovních hodin. Starostlivost o zdraví svých kamarádů během brigády projevovala Maruška Nováková tak vehementně, až se jí samotné udělalo nevolno a brigádní činnost byla nucena ukončit. Při pohledu na schvácenou Marušku a nemocného Laďu zakončil Lojzik Holík brigádu prohlášením: „Tato doba stojí za hovno. Škoda vystřízlivět“.

Šestá akce, částečně společná, nebyla plánovaná a směřovala na Macochu. Osa postupu směřovala oklikou přes Českomoravskou vrchovinu, konkrétně Ubušínek.Milým překvapením této akce byla skutečnost, že náš velký, stále zaneprázdněný vůdce Vlastik Husák, si udělal volno k opuštění Ubušínku v délce trvání celých dvou dnů. Vycházku udělil i svým kravkám, které nechal volně pást na stráních, a o kterých tvrdil, že se nemůžou ztratit, neboť všechny silnice jsou řádně značeny. Macocha je opravdu krásná. Stále je nám však záhadou, proč Laďa Spěvák, když opouštěl Macochu, stále kroutil hlavou a říkal:“Tož tak hluboká teda nebyla, to teda ne“.

Po akci „Macocha“ následovalo tradiční, zářijové vinobraní, kterého se zúčastnilo 19 brigádníků. Že umíme vzít za práci jsme jasně dokázali, když jsme sesbírali na 8,6 t hroznů. Poučili jsme se z chyb minulého roku a rozhodli se, že žádné navazování družby s místním obyvatelstvem nebudeme provádět. V tomto rozhodnutí nám plnou měrou byly nápomocny naše poradkyně.

Poslední dvoudenní neplánovanou, avšak o to povedenější akcí minulého roku, byla domácí zabíjačka. Akce byla zaměřena na listopadové oslavy česko-sovětského přátelství. Správná byla proto připomínka Zdeňka Opavského, který všem kladl na paměť, že radost ze zabíjačky a následná žranice, by neměla překonat radost a rozkoš z těchto oslav. Patronem zabíjačky se stal majitel firmy „Řeznictví a uzenářství – mastné krámy“ Tonda Peprna, který ji zorganizoval v Blatnici pod Sv. Antonínkem, u porážky 268. Tonda nás přivítal svojí „halůzkjovou“ a tvrdil nám, že má 110% lihu. Prý smíchal 60% slivovicu s 50%. Každý účastník měl přesně vymezenou funkci a náplň činnosti. Nejvíce se na zabíjačku těšila Liduška Spěváková, která měla prase držet za ocas. Všichni členové GŠ VVVV tajně doufali, že prase ocas mít nebude a …Bohužel, těšili se marně. Akce to byla opravdu skvěla. Všichni byli maximálně spokojeni včetně pana domácího, který spokojeně s přehledem sobě vlastním sledoval chod akce a z tukru ulíval dobrou Blatnickou Peprnovu perlu a při tom si pobroukával:“Mladé vínko, to mě drží, to je chléb můj vezdejší. Starý sokol, dobrý sokol, enom že je bělejší“. K večerní pohodě přispěl i finanční náčelník VVVV Zdeněk Opavský, civilním zaměstnáním technik banky, když nám tvrdil, že své sklony k financím projevoval již ve třetí třídě, kdy se ho soudružka učitelka ptala, kolik je 80 plus 70 a on jí odpověděl, že korunu padesát. Rudolfek Novák nám zase tvrdil, že jeho maminka mu předvídala dráhu poštovního zaměstnance a to tehdy, když přistihla Rudolfka, jak v útlém věku plival do poštovní schránky a tvrdil jí, že málo naslinil poštovní známku na pohlednici a chce to dodatečně napravit. Nezapomenutelným zážitkem bude zcela jistě pro Honzu Ševčíka večerní procházka Blatnicí. Po konzumaci teplých škvarků se jeho krok neustále zrychloval až byl zakončen úprkem do nedalekých křovin.

V neposlední řadě nesmíme opomenout na hezké, lidské gesto, které se stalo v posledních letech již pravidlem v naší činnosti. Za dobrý skutek seskupení VVVV v minulém roce můžeme považovat získání a předání sedmi funkčních počítačů od firmy Gumotex Břeclav pro postižené děti ze sdružení „Radost v Prostějově“.

Stav poklady VVVV ke dni 31.12.2003 činí 3 307,- Kč. Podrobný stav hospodaření předkládá finanční náčelník každoročně na setkání VVVV.

Vážení přátelé,

v krátkosti jsem Vás seznámil s činností, kterou našemu seskupení v minulém roce realizovalo. Ne všechno se nám podařilo dle našich představ. Tak už to v životě ale chodí.. To, co se nám podařilo, co obohatilo naše žití a zanechalo v nás krásné dojmy, silně převažuje. Vím, že bez Vás, obětavých a kamarádských členů, poradkyň ale i příznivců by se toto dílo nezdařilo. Za to Vám všem patří poděkování a plné absolutorium. Protože máme rádi úsměvný život, dobré lidi a dobré vínko, vážíme si kamarádství a přátelství, věřím, že se budeme i nadále scházet a spolu radovat i v roce příštím, na který již máme zpracovaný a schválený „Plán akcí GŠ VVVV na rok 2004“.

Svou zprávu končím předložením návrhu o přejmenování našeho seskupení, který předložil jeden z našich příznivců a který by prý přesvědčeji vystihoval naše recesistické seskupení na „Vinný soubor písní a tanců“.