Zpráva o činnosti VVVV v roce 2004

Vážené poradkyně, členové GŠ,

z pověření náčelníka GŠ VVVV pro styk a spojení si Vám dovoluji předložit zprávu o činnosti GŠ VVVV za rok 2004. To, že Vám zprávu předkládám já a ne ZNGŠ pro styk a spojení, není pokusem o založení nové tradice, ale Honza byl po posledním „Radějovském„ setkání natolik fyzicky a psychicky vyčerpán, že pověřil mě ke zpracování této zprávy, a to se slovy „máš čistější hlavu i žaludek„! Jak se mi to povedlo posuďte sami.

Rok 2004, rok zasvěcený rozhlednám, jsme začali netradičně, zato parádně – únorovým čeřením mladého vína. To, že se na nás Mikuláš nerozzlobil kvůli tomu, že jsme tuto akci přeložili z prosince na únor, potvrdily dárečky, které u členů GŠ zanechal. V průběhu večera se plně potvrdilo to, že od doby kdy členové GŠ VVVV a jejich přátelé pomáhají sklízet každoroční bohatou úrodu hroznů u Spěváků, je víno, ať již mladé či staré, stále lepší a lepší !!!!! Asi pod dojmem tohoto aspektu je tato akce u členů GŠ VVVV stále více oblíbena.

Konec března byl, též netradičně, věnován pravidelné rekognoskaci místa a terénu květnového setkání všech VVVV. Zámeček Kravsko u Znojma plně splňoval naše představy o místě setkání VVVV a proto jsme se nezdrželi dlouho a více času jsme věnovali „vinařskému guláši„ podávanému v Lechovicích. Odtud vedla cesta na bývalou rotu PS Celňák do Valtic k prohlídce budovaného centra mládeže a muzea PS. Při celkem rychlé prohlídce objektu nás paradoxně více zaujalo štěně německého ovčáka než samotný objekt. I když se nikdo z přítomných otevřeně nevyjádřil, tak jsme cítili, že to zatím není to pravé „ ořechové“ pro případné setkání VVVV v roce 2005. I pod tímto nabytým dojmem jsme se rozhodli věnovat tomuto centru mládeže peněžitý dar ve výši 1 000,- Kč.

České pořekadlo praví, „Březen za kamna vlezem, duben ještě tam budem“. My jsme v dubnu za kamny nezůstali a vyrazili jsme do vinic ! Může za to Evropa, potažmo Evropská unie, která naše vinaře chtěla zaskočit svým diktátorským nařízením. Oni však stále nepochopili, že český človíček umí a když nestíhá pomůžou kamarádi ! A proto se ještě v polích a za podpory severního větru celou dubnovou sobotu ozývaly opakované povely veteránů k poradkyním – „Maruško zasuň ho„ nebo „Jani strč ho tam„. Tyto úkony jsme společně dělali tak dlouho dokud nebylo všech cca 4500 vinných hlav v matičce zemi a z pole se tak stala nová mladá vinice !

Květen je měsícem na který se všichni členové VVVV těší více než na Vánoce. A právem ! XIII. Setkání Vojenských Veteránů Ve Výslužbě ve všech směrech potvrdilo to, že jsme parta s velkým „P“. Jak místo konání, zámeček Kravsko u Znojma, tak i degustační soutěž konaná pod heslem českých vinařů „Velká vína z malé země„ a zábavná soutěž „Pálí Vám to„ zaujaly a pobavily takřka všechny zúčastněné. Vše zarámovala živá hudba a tradiční tombola. Ranní akce, soutěž ve střelbě z praku a nohejbal na hřišti s umělým povrchem, přispěly k provětrání znavených hlav i těl a jen dovršily toto úspěšné setkání. Poděkování proto patří všem kdo přiložili ruku k dílu a také pořadatelům toho setkání Frantovi a Martě Vyklickým.

Červnové „zelené práce ve vinicích“ se letos nekonaly a tak jsme se mohli soustředit na akce „Chlapi sobě„ a připravit se na oslavu padesátin naší poradkyně Aničky. Zbrusu nová akce v našem kalendáři byla očekávána s velkým napětím. Počáteční organizační problémy s dopravou elegantně a nutno podotknout obětavě vyřešil velitel Vlastik. K harmonogramu přesunu do cíle cesty – Borovan u Třeboně, se všichni členové GŠ postavili zodpovědně a k místu skanzenu PS jsme dorazili včas a naprostém pořádku. Při prohlídce skanzenu a doprovodném výkladu majitele p. Marka jsme zavzpomínali na dobu naší služby u PS. Následně po krátkém a rychlém přesunu jsme stanuli pod monumentální sochou našeho vojevůdce Jana Žižky v jeho rodišti Trocnově. Pak nás už čekalo milé přivítání na chatě našich hostitelů Luboše a Květy Matějíčkových. To, že jsme byli v Jižních Čechách, dává tušit, že jsme nepili jen víno nýbrž i vychlazený Budvárek, který následoval po dobrém guláši. Bylo ho tolik, že výčepní Zdeněk vyhlásil v 6.00 hod. ráno soutěž k doražení soudku, jinak prý se nejede domů. Průběh soutěže, již za podpory slunného dne a popěvování „našich moravských písniček„ přilákal, sice obstarší, avšak pohlednou sousedku – chatařku, která dle nejmenovaných členů GŠ měla přijít již zvečera. Z nepotvrzených zdrojů jsem později zjistil, že ji manžel, při pohledu na naši sestavu, večer zamkl a přišel jen se psem. Odjezd od prázdného sudu v 11,45 hod. svědčí o tom, že odborníky v pití piva ve svém středu máme. Zpáteční cesta byla ještě delší a náročnější než ta den předtím, hlavně pro našeho řidiče. Akci však hodnotím jako vydařenou a následování hodnou !

Vše to, co se odehrávalo o prvním červencovém víkendu v podhůří Hostýnských vrchů, předčilo všechna naše očekávání. Na počest oslavenkyně vyfárali dokonce trpaslíci (alias členové GŠ) v plné parádě i se svými nástroji a přáními. Toho využily poradkyně a chtěly uzurpovat posty a moc v GŠ. K tomu jim měly posloužit uvolněné uniformy členů GŠ. Bojkotovala to však feministka Jiřina v převleku dámy, což pomohlo tuto lest odhalit. Zde je nutné podotknout, že další příležitost dostanou poradkyně, bohužel, až za dlouhých 50 let ! Se zpožděním zaviněným kolapsem na dálnici, dorazil i zahraniční host – tanečnice z Tahiti. O co však dorazila později, o to rychleji rozložila soudržnost GŠ, a to natolik, že tito byli schopni svléci se i z kůže ! Pokud mohu poradit – tudy vede cesta k postům v GŠ! Perfektní hudební kulisa, bohatá hostina a báječní lidé okolo dotvořili výtečnou atmosféru večera. Nádherné ráno s výšlapem na hrad Lukov bylo potom krásnou tečkou za touto akcí. Aničko ještě jednou díky, bylo to parádní !

Srpnová akce proběhla naopak v úplně jiném duchu. Byl to náročný pochod Vysočinou se dvěma vrcholy – rozhlednami Karasín a Horní les. Výhledy do okolí i dálek a malebné údolí s hrází i hladinou Vírské přehrady pohladily na duši a na rty se draly úryvky známé písně ….a to je ta krásná země ,země česká, domov můj. U večerního táboráku připraveného hostiteli Vlastíkem a Helou Husákovými se zpívalo, vzpomínalo a samozřejmě popíjelo – jak jinak než dobré Lacovo vínko ! Do nocležny se i z tohoto důvodu šlo, až se vše vypilo. Noční hlídky před ubikacemi spících členů a poradkyň VVVV nebývají samozřejmostí a proto nezodpovězenou otázkou zůstává, proč právě zde držel noční hlídku Honza Ševčík ? Od kdy to bylo víme. Od výkřiku „Chyťte zloděje mé peněženky!“ v podání spící Majky N. Proč však držel vartu celou noc se asi již nedovíme.

A máme tu září, tradiční měsíc vinobraní u Spěváků. Jenže, člověk míní a počasí mění. Letošní rok se dostal do normálu a vinobraní začalo až počátkem října. O měsíc později, za to však opět ve vysoké kvalitě hroznů, velkém počtu rukou ochotných pomoci a s jasným konečným výsledkem, tak a ne jinak nemohlo vinobraní u Spěváků skončit. Vinobraní bývá naší předposlední akcí a následuje jen „čeření mladého vína“, ale letos tomu tak nebylo. Říká se, změna je život a asi z tohoto důvodu uspořádal Honza Ševčík třídenní setkání v rekreační oblasti Lučina v Bílých Karpatech. Vše opět probíhalo dle stanoveného plánu do kterého se na poslední chvíli dostal i bod navíc – připití na zdraví vnuček Jiřinky a Zdeňka – dvojčat Sárinky a Terezky. Času, jídla a pití bylo jako vždy dostatek. Vše probíhalo tentokrát jaksi jinak – nemůžu najít ani spisovný termín, ale vím, že v podstatě za celý průběh večera může Lojza, který přijel pozdě a vše začalo od začátku! Sobotní večer lze velmi krátce zahrnout do hesla – byli jsme hodní. Proto i snídaně začala později a celý program dne, se včetně výstupu na rozhlednu Travičná i se skokem na hřbet koně Hátátítly v podání Honzy Kocandy, posunul. Náladu to však nezkazilo, právě naopak. Počasí se též se změnou programu vyrovnalo a vylepšovalo se s přicházejícím večerem. Odjezd domů byl zpestřen zprovozněním již známého vozidla Škoda 110 R, a to za pomoci lidské síly a svažitého terénu .Tondo,tím svetrem již motor nepřikrývej !

I měsíc listopad měl v samém závěru jednu akci. Akci, takřka všem členům GŠ VVVV utajenou, ale o to více důležitou. Jako před rokem, tak i letos se v Gumotexu Břeclav, podařilo našemu seskupení zajistit čtyři plně funkční komplety PC pro potřeby tělesně postižených dětí z klubu Radost v Prostějově. Člen našeho seskupení a současně člen klubu Radost, všeuměl a kutil přes PC Franta Boháč, je jistě uzpůsobí tak, aby dětem sloužily k jejich plné spokojenosti.

Co říci závěrem. Snad jen to, že se GŠ VVVV rozhodl udělit 14 dnů domácího vězení Tondovi Peprnovi. Ne za to, že nesplnil úkol – předvedení brilantního kousku ve hře na akordeon , ale za rafinovanou výmluvu – prý má vadné měchy! Za dohled nad splněním úkolu pověřuji manželku Janu.

Doufám, že jste si při čtení této zprávy oživili vzpomínky na vše podstatné co jsme spolu prožili a určitě se těšíte na akce v roce příštím. Ve zprávě byly použity jména a termíny pod krycími znaky v zájmu utajení faktických skutečností a proto je nevztahujte na sebe. Děkuji za pozornost.