Zpráva o činnosti VVVV v roce 2006

Vážení přátelé, generálové, poradkyně i příznivci VVVV,

na základě převzetí pomyslného štafetového kolíku pro tvorbu „Zprávy o stavu seskupení VVVV za rok 2006“ na minulém čeření, předkládám zhodnocení naší činnosti za uvedené období ve všech oblastech jeho působení.

O týden dříve než obvykle, ale opět v nám důvěrně známém prostředí se scházíme ke zhodnocení naší činnosti a hlavně k zavzpomínání na všechny veselé zážitky, které jsme pospolu zažili v letošním roce. Jsme sice o rok starší, ale při pohledu na Vaše spokojené tváře se mi bude uplynulé dění hodnotit dobře a ještě lépe se mi v závěru zprávy bude předávat tento symbolický štafetový kolík dalšímu šťastlivci !

Uplynulá, předlouhá zima s bílým mokrým nesmyslem, kterého nám za límec napadalo nebývalé množství, nechtěla skončit ani v čase, kdy již dávno mělo být jaro. V tomto přechodném období se konala pod krycím názvem „Jitrnička od Toníčka“ naše první akce, kterou pořádala firma Peprna & company z Blatnice. Čuníkovi se do věčných lovišť moc nechtělo, leč po třetí ráně jistoty padnul k zemi, čehož jsme v čele s mistrem řezníkem využili a celou váhou svých mohutných generálských těl jej zalehli. Stoupnout mu již nebylo dovoleno. Úspěch nad skolením pašíka bylo odměněn několika nalévacími kolečky našeho nalévače Zdeňka. To zapříčinilo, že všichni účastníci byli rozhycovaní, ale voda na paření prasete byla studená. Tím pádem se paření jaksi zpozdilo a moc nezdařilo, přestože jsme na tuto činnost nasadili naše nejzkušenější štětináče Lojzu a Honzu Kocandu. Nebylo se tedy čemu divit, když při čištění nožek byly ze strany „nalévače“ stálé připomínky ke kvalitě odváděné práce. Kritika ustala v momentě, kdy byl nalévač odkázán do určitých prostor a k plnění si svých povinností. Průběh zabíjačky pak plynul tak jak měl až do chvíle, kdy jsme všichni zasedli ke zhodnocení své práce našimi chuťovými buňkami. Těla dobře akumulovala všechny pochutiny a dveře „úlevny„ se netrhly. V tuto chvíli se začíná odehrávat příhoda o které si budeme ještě hodně dlouho povídat a nejenom my! Po Honzovi Ševčíkovi šel na onu místnost mistr řeznický Laďa. Při návratu však neměl v obličeji onen spokojený výraz jaký se dal vyčíst z růžovoučké tváře předešlého uživatele úlevny. Při opatrném dotazu, zda se něco děje, nám bylo sděleno, že tak velké a černé ho…ještě nikdy nezplodil. Musel mu na cestu do septiku pomoci záchodovou štětkou! Současně s touto zprávou kladl na Honzu Ševčíka otázku Ruda, zda již volal veliteli GŠ zprávu o zdárném ukončení zabíjačky. Honza sáhl po mobilu a ve stejném okamžiku ztratil řeč a jeho růžovoučká tvář se změnila ve sněhobílou. Zkrátím to – po ukončení potřeby a spláchnutí, spadl Honzovi z opasku do klozetové mísy mobil. Mistr řeznický ho následně „přikryl“ a při spláchnutí mobil udělal dvě vývrtky a zmizel na cestě do septiku ! 212 telefonních adres i s mobilem byly doslova v hajzlu. Tamtamy bijí všude stejně a tak se stalo, že tato příhoda se záhy donesla i do Gumotexu, kde se ujala pod reklamním sloganem „Smrdí, smrdí, to to smrdí…..“
Po přesunu do penzionu se na hvězdném nebi objevila další star. Zdeněk již v tomto období připravoval utajovanou akci „Rojení čarodějnic“. Do programu potřeboval vyfotit členy GŠ v „tangách“. Vše šlo jako na drátkách, po jednom vcházeli do pokoje Zdeňka členové GŠ a při odchodu si vždy zapínali kalhoty, což pozorným poradkyním neuniklo. Podivovaly se, co že se tom tam odehrává. Poslední šel na řadu hostitel Toník. Předem a na omluvu nutno podotknout, že byl již pozdní večer a všichni včetně Tondy jsme měli za sebou nejeden pohárek. A tak se stalo, že tanga mu jaksi nesedla a tuto skutečnost „reklamoval„ , že mu z kalhotek stále vypadávají koule a že se tak nemůže fotit! Po následném průzkumu fotografa a provolání Toníka „Nešahej mi na mé koule“ se zjistilo, že má tanga oblečená „naštorc“, že se vsoukal do jedné z nohaviček. Ráno 12.3.2006 již tak veselé nebylo, neboť nás přivítalo pěti centimetry nového sněhu a jaro nadále svádělo boj o vládu se zimou.

Z rozhodnutí GŠ VVVV provedli dne 22.4.2006 letošní rekognoskaci místa XV. Setkání VVVV jen pověření členové, pořadatel Franta Boháč a Zdeněk s poradkyní Jiřinou. Místo konání srazu bylo zasazeno do lůna Drahanské vrchoviny na pokraj obce Šubířov, a to do penzionu Pohoda. Majitel penzionu přijal všechny naše podmínky a pořadatel Franta garantoval, že vše proběhne dle předpokladů, včetně hudební produkce. Další otázky nebyly třeba a tak rezultát zněl – místo vyhovuje a sraz je možné uspořádat ! Při loučení zaznělo z úst pořadatele přesvědčení, že na Pohodě bude dozajista pohoda!

Již od pradávna se na konci dubna „rojí a pálí“ čarodějnice. Od oslav svátku MDŽ k této tradici, jsme přešli z pragmatického hlediska – termín oslav MDŽ hluboce zapadá do zimního období a zkušenosti z minula nás utvrdily v tom, že koncem dubna snad, i na Vysočině – v Daňkovicích, již sníh padat nebude .Volba termínu i námět oslav pod názvem „Rojení čarodějnic“ to potvrdily! Příjezd všech účastníků spojený s ubytováním, příprava přistávací plochy pro čarodějnice a jejich následné přistání bylo bezproblémové a tak zahajovací přípitek s úvodním slovem velitele Vlastíka odstartoval večer plný překvapení a zábavy. Celým večerem provázel, rojení dirigoval a usměrňoval pravnuk 242 cm vysokého hanáckého obra Josefa Drásala oděný do překrásného hanáckého kroje. Všechny úkoly a zadání adeptky na čarodějnice s většími či menšími problémy naplňovaly a mezi tím neskrývavě obdivovaly, jak obra Drásala, tak i obrazovou nabídku skrytých orgánů i obnažených svalů. To, že jejich úspěšnost v identifikaci těch orgánů, které mají již okolo třiceti roků doma, byla mizerná, zdůvodňovaly tím, že takto prezentované to málokdy doma vidí. V přestávkách, mezi jednotlivými úkoly adeptek na čarodějnice, byly koštovány vzorky osmi vín z Láďovy a Tondovy vinotéky. Večer vyvrcholil předáním řidičských oprávnění skupiny A, k řízení bezmotorového rogalokoštěte všem adeptkám a společnou fotografií s pravnukem Drásala. Přes fyzickou náročnost zadaných úkolů a havárie při zkušební jízdě na rogalokoštěti, které pod vlivem alkoholu zapříčinily některé z adeptek, se žádné nic nestalo. Za to veterán Láďa začal z průvanu vznikajícího při rojení, pociťovat bolesti v uších. Měl však štěstí, že byly po ruce a okamžitě aplikovány, kalhotky čarodějnic zvané „bombarďáky“, které mají zaručený účinek! Účinnost si kudrnáč tak pochvaloval, že o tuto léčebnou pomůcku projevil trvalý zájem a nechtěl ji nikomu, byť jen, zapůjčit! Na druhý den jsme zvládli vycházku na Buchtův kopec, kde je pracoviště letového provozu s radarem pro sledování letového mumraje nad Českou republikou. Prohlídka tohoto pracoviště i s výkladem odborníka, byla příjemným zpestřením našeho pobytu v Daňkovicích. Nikomu ani moc nevadilo, že výhled do krajiny z ochozu radaru rámovaly husté a šedivé mraky.

Poslední květnový víkend již tradičně patří našemu společnému setkání všech členů a poradkyň VVVV. Letos jsme ho nasměrovali do samotného srdce Moravy, Drahanské vrchoviny – obce Šubířov. Zde nás již očekávali Věrka Boháčová s Frantou, pořadatelé tohoto XV. setkání. Slavnostní nástup spojený se zpěvem hymny VVVV se trochu opozdil a to kvůli manželům Předínským. Aby se dostavili co možná nejdříve, muselo být pro ně do Kostelce na Hané vysláno bojové vozidlo pěchoty. I přes upozornění ve zvacím dopise, aby bylo v minimální míře používáno vlakového spojení, hlavně pak Pendolíno, stalo se přesto, že Vládík velmi dlouho a žoviálně hovořil s průvodčí couráku Prostějov – Chornice, až zapomněl v Kostelci přestoupit a jel na Olomouc. Je až neuvěřitelné, že mašinfírovi, který takřka 30 let počítá pražce a výhybky po celé republice se stane takováhle věc. Slavnostní nástup jsme však všichni nakonec stihli a sešlo se nás zde opravdu hodně ! Večer plný hudby rozhovorů a zpěvu uběhl jako voda. Ranní větrání duší i mozků bylo doprovázeno dešťovými kapkami. I zde si však dvojice schoulené pod deštníky měli stále co vyprávět. Návrat domů byl bezproblémový a tak nezbývá než ještě jednou poděkovat pořadatelům Věrce a Františkovi za hezké setkání.

Není větší jistoty, než to, že se každoročně v poslední červnové dekádě koná akce „ Chlapi sobě „. I ta letošní organizovaná Honzou Kocandou, za nemalého přispění Zdeňka, byla vynikající! Vše začalo na vršku za městem Slavkov u Brna na brokové střelnici. Po nezbytném přivítání se navzájem a svlažení hrdel „ gambáčem“, došlo na instruktáž ke střelbě z brokovnice na skeet. První kolo jsme takřka všichni pojali jako rozstřelování , jen Vlastik již závodil a se čtyřmi zásahy se ujal vedení. Druhé kolo to už byli ti opravdoví „ péesáci „ , pouze Kudrnáč ty asfaltové holuby jen plašil. Až po závodě zjistil, že při míření zavíral oko, na které vidí. Dlouho to vypadalo na rozstřel , ale ta pověstná poslední rána rozhodla , že Zdeněk má nejpevnější ruku, bystré oko i železné nervy a s celkově 12 setřelenými holuby byl nejlepší ! Z doznívajícími výstřely v uších jsme směřovali na oběd do Slavkova a pak dále k Mohyle míru .Prohlídka památníku bitvy tří císařů byla poutavá i s již letitou , ale půvadnou průvodkyní. Tu dostali do údivu Tonda, Láda a Lojzík svými pěsničkami moravských lidových v rozích mohyly. Akustika vnitřního prostoru mohyly je tak dokonalá , že i zvuky přenesené do venkovního prostoru doslova přikovaly návštěvníky k zemi. Program akce byl tentokrát časově náročný a tak po nezbytné „skupinovce“ s průvodkyní jsme ujížděli směr Army park Ořechov. Hlavní bod programu akce „chlapi sobě „ nezklamal. Znovu jsme se vnořili do vojenské tématiky se vším všudy i s kovovými vojenskými patrovkami s dvanácti lůžky na pokoji! Nechyběl ani večerní průzkum okolní krajiny s jejími „pamětihodnostmi“, které jsme v již padlé tmě nemohli najít. Proto byl náhodné postarší důchodkyni položen dotaz, zda neví kde je tu hospoda? Ta nám odvětila , že vypadáme , jako bychom z ní již šli a tak nezbylo než použít devátý péesácký smysl, nasadit se na stopu a nálevnu najít sami. Ranní přesun do jaderné elektrárny Dukovany byl poznamenán bezúspěšným hledáním možností snídaně v Ivančicích. Honza Kocanda nás tak dlouho vodil všemi „třemi ulicemi“ s odůvodněním , že zde již dlouho nebyl a nevzpomíná si v které to bylo , až jsme kapitulovali , posnídali zmrzlinu a pivo a jeli dál.
Prohlídka informačního centra Dukovan byla velmi zajímavá a poučná .Venku byla teplota skoro jako v atomovém reaktoru, v bojovém vozidle pěchoty ještě větší a tak orosené pivečko v Dalešické pivovarské hospodě bodlo. Ochutnali jsme po půllitru od každého ze čtyř nabízených vzorků a šli na prohlídku pivovaru. Každého zaujalo něco jiného. Jednoho průvodkyně, druhého kalhotky, které měla při natáčení Postřižin paní Vašáryová a jiného Pepinovy výroky v tištěné podobě. Stejně však zvítězilo pivko, na které jsme po prohlídce opět vklouzli do pivovarské hospůdky , abychom zhodnotili akci chlapi sobě. Stačilo nám k tomu jedno slovo – opět výtečná ! Cesta domů byla veselá a bezproblémová i díky obětavosti našeho řidiče- velitele! Vlastiku, ještě jednou vřelé díky!

V pravém létě jsme žádnou akci neměli . Navíc letošní vinobraní bylo později než obvykle. Důvod byl prostý – krásný podzim a plno slunce donutilo Láďu čekat na cukr a aromatické látky k vínu nezbytně patřící ! To se mu povedlo a tak skupina těch nejzkušenějších a nejkvalitnějších sběračů se sedmého října již nemohla dočkat setkání a hlavně společné práce ve vinicích. První „vana“ byla naplněna v rekordním čase a stejně rychle další a další … Nejvíce vynikal „nosič“ Honza K. , který se již těšil na diplom nejlepšího vínobraníka. Ani mu ani ostatním nevadilo odsunutí oběda na pozdější hodinu , tak nás ta práce letos těšila ! I mistra vinaře Láďu staršího jsme nasazeným tempem tak vyvedli z míry , že chtěl i z hliníkové lopaty vylisovat víno, čemuž až jeho střemhlavý skok do metráků hroznů zabránil. V nastávajícím večeru a po vynikající večeři došlo na vyhlášení nejlepšího sběrače dne . Tak jak to v tomto státě již chodí , vše je předem určeno o nás bez nás a tak byl k nemilosti Honzy K., čestně uznán nejlepším sběračem dne Ruda Novák. Protože však protesty Honzy neustávaly, tak mu muselo být přislíbeno, že příští rok mu bude instalován „krokoměr“ , bude zahrnut do plánu na vyznamenání a čestné uznání ho nemine . Závěr dne zněl : Zweigeltrebe 21,5 %, bílé Chardonné 22,5 %, Rulandské šedé 23,5 % cukru a celkové množství sezbíraných hroznů činilo 7,7 tuny !

Osud, nešikovnost, či jiné okolnosti zapříčinily to, že letošní vinobraní mělo pokračování – finální dosběrnou! Na základě úrazu majitele vinných latifundií Ládi byl vyhlášen mobilizační stupeň č. I. pod krycím názvem „ Zlomená ruka“ a dne 18.10.2006 v poledne se podpůrná skupina bez váhání, nekompromisně a rychle sjela a pustila do práce tak, že si v 17,45 hod mohl Laďa zapsat do deníčku – pro letošek hotovo ! Konečnou tratí byla naše „panenská vinice VVVV“. Zde byl pronesen výrok – Sem nás již na vinobraní nezvi to je pro vězně! Trať o pěti a půl tisících hlavách je problém jen projít , natož sesbírat z ní úrodu hroznů! V pěti celých a jedním na půl , jsme dostali pod lis 1,6 tuny posledních letošních hroznů. Suma sumárum to letos činilo 9,3 tuny hroznů. Ochota a pomoc přátel z VVVV v nouzi nejvyšší, vehnala až slzy do očí poradkyni Lidušce, jaké že to má Laďa skutečné kamarády.

Počasí bylo krásné jako v předjaří, leč na kalendáři bylo již dávno dopředu zatrženo datum 15. listopadu 2006. Tohoto dne se naše milé poradkyně sjely různými dopravními prostředky do věhlasných lázní Luhačovic. Po roce si opět přijely pohojit bolístky, které je potkaly během roku při starostlivém opatrování svých generálů. Přijeli se pobavit, povyprávět si, zasmát se a samozřejmě i něco málo popít ze zásob, které dostaly od svých generálů. Na důkaz toho, že je máme rádi, jsme jim dali z pokladnice GŠ do vínku sebou 2000,- Kč, které jim měly ulehčit odloučení od svých rodin. Dle jejich sdělení se jim to zcela podařilo, pětidenní výlet se líbil a pro velký úspěch si jej příští rok zase zopakují.

Nevím jak Vám poradkyním, ale nám veteránům se po Vás silně stýskalo. A protože je vědecky dokázáno,, že v kolektivu se s tímto problémem člověk lépe vyrovná, byl vyhlášen I. stupeň bojové pohotovosti s následným seskupením na Půrynkách. Zde bylo rozhodnuto zaslat Vám korporativně SMSkovou zdravici a ujistit Vás, že se nám daří též dobře. Hmatatelným důkazem našeho seskupení je podepsaná „Smlouva služebná“ k závdavku mezi hospodářem Laďou a čeledíny VVVV na sběr vína hroznového pro rok 2007.

Abychom ale byli spravedliví a tato zpráva byla vyvážená, je třeba konstatovat, že ne vše se nám zdařilo dle našich představ. Neuskutečnili jsme v letošním roce žádné hezké, lidské gesto, které krášlilo naši činnost v posledních letech. Nepodařilo se nám získat pro účast na setkání VVVV žádného veterána či poradkyni, kteří se ještě setkání nezúčastnili. Zjistili jsme, že v našem seskupení se začali projevovat prvky anarchie a bezvládí,, když se někteří veteráni samovolně povyšovali do vyšších hodností.A v neposlední řadě se nám nepodařilo ani přinutit našeho člena GŠ Tondu Peprnu, aby se konečně naučil hrát na akordeon a takto přispěl k ještě vyšší úrovni naší zábavy. Proto Tondovi, jako projev naší nespokojenosti, předávám štafetový kolík pro vypracování této zprávy za rok 2007.

Se stavem pokladny Vás seznámí náčelník pro finance Zdeněk Opavský.

Jsem přesvědčen, že můžu za nás za všechny vyslovit přesvědčení, že to byl další krásný rok, plný veselí, humoru a radosti, který nám obohatil naše žití. Přeji nám všem, abychom se i příští rok radovali ze společných setkání, která dneska zakotvíme do „Plánu akcí GŠ VVVV na rok 2007“.

Čest naší společné práci !!! Veteráni všech zemí, spojte se !!!