Zpráva o činnosti VVVV v roce 2016

Vážení generálové a naše poradkyně .Dovolte mi abych přednesl zprávu o našich společných setkáních a akcích v roce 2016.

Květen 2016 – Chlapi sobě – Hvozdná-Hrobice

Když se při setavování kalendáře akcí pro rok 2016 hrdě hlásil Lojzík , že uspořádá akci Chlapi sobě , trochu jsem znejistěl . Čím více se termín akce přibližoval a stále jsme , kromě termínu , nevěděli co nás čeká a jak to bude, moje a nejen moje nejistota sílila stále více. Přesto jsme v den „D“ vyrazili směr Hvozdná na místo seřadiště. Hned brzy z rána se potvrdilo, že seskupovat GŠ VVVV vždy v Ladné a cestovat přes Blatnici není vhodná varianta. Zdeněk marně čekal na lavičce v Otrokovicích před nádražím v dohodnutou hodinu až ho to zmohlo natolik, že si krapánek zdáchnul. Toto zpoždění , způsobené ne zastávkou u Peprnů , ale nedůsledností generála pro styk a spojení, zavinilo to , že s tímto více než hodinovým zpožděním jsme bojovali celý den a vyrovnali jsme se s ním až u večeře. Musím však již nyní říci, že od přivítání ve Hvozdné až po sobotní dojemné loučení v Lukově , měl Lojzík akci suprově připravenou. Po skvělé snídani jsme plni elánu pozorně sledovali průvodce při výkladu o zámku s přilehlou kaplí ve Vizovicích. I s obědem ve Zlíně na nás museli chvíli počkat . Jen průvodkyni po museu T.Bati ve Zlíně ve známém věžáku č. 21 jsme pozdním příchodem trochu rozmrzeli, ale náš šarm a zájem o věci samé ji dostal tak, že na ochozu střechy nám řekla i to , co nemusela. Zde byl náš hostitel trochu nervozní a tajuplný. Stále sledoval hodinky a nejraději by již s námi uháněl dále. Počasí bylo krásné a nám se na střeše líbilo.Museli jsme však uhánět kdesi za Zlín. V pozdním odpoledni jsme tak dorazili k malému polnímu letišti nad Štípou, kde nám Lojzík sdělil, že má pro nás překvapení v podobě létání nad Zlínem a okolím v malém ultra-laitu. Toto sdělení a prohlídka letadélka se kterým jsme měli letět, vyvolalo u některých generálů nadšení a naopak někteří začali trochu ztrácet barvu a řeč. Počasí bylo skvělé, ale vítr byl trochu silnější a tak se čekalo. A stalo se , že postupem času se všichni smířili s tím, že letět musí, jelikož taková šance se nám již nemusí naskytnout. Lozík to se svým pilotem a kamarádem zároveň otestoval jako první a pak každý dostal svých 20 min. úžasného zážitku.Ještě dlouho po večeři a druhý den při cestě k hradu Lukov , jsme toto létání rozebírali .Obědem v novém penzionu v Lukově jsme tuto krásnou akci, ze které jsme měli obavy, zakončili. A dodnes nevím, kdo byl více při loučení dojatý zda Lojzík nebo my všichni.Ještě jednou díky tobě Lojzíku.

Květen 2016 – XXV. Setkání VVVV – Bítov

Pořádání, tak trochu jubilejního XXV. setkání VVVV, se ujali Marta a František Vykličtí.Pro kamarády veterány vybrali vskutku krásné místo s příznačným názvem Penzion Rumburak nad Vranovskou přehradou. Penzion na úrovni, přivítání tak jak má být – kalíškem,počasí opět dle tradice – skvělé a účast velmi slušná. Jen někteří zahraniční účastníci se krapánek zpozdili. Prý se jim tak zalíbila moravská krajina , že si ji museli prohlédnout až k Brnu a zase nazpět.Zahájení srazu s nástupem na tenisových kurtech, hymnou VVVV s následným pochodem vetránů bylo zakončeno netradičně – vzletem vrtulníku. František B., je již dost známý předváděním svých technických kousků. Bohužel i tentokráte to nevyšlo na sto procent. Po třetím nezdařeném startu již nebyl vrtulník letu schopen a tak jsme se odebrali k večeři. V sále penzionu bylo již vše připraveno a tak mohlo začít jak ládování připravených pokrmů , tak i příprava k hudební produkci. Celým večerem nás tentokráte provázela se svým hudebním programem paní Mája.Ti kdo nezpívali a netancovali si mohli pohodově zaplavat v přilehlém vyhřívaném bazénu .Když byla zábava v nejlepším , chtěl František B. vylepšit své podvečerní nezdařené renomé tím, že nám zpříjemní večerní pohodu svými dekorativními žárovkami zakoupenými v Lidlu. Po zapojení nenastalo intimní osvětlení sálu , ale černočerná tma .Pojistky byly zdárně nahozeny a nebylo divu, že večer uběhl jako voda v Dyji a šlo se na kutě. Po dobré snídani se celá parta VVVV a jejich poradkyně vydala na pochod k prohlídce hradu Bítov. Nebylo to sice až tak daleko , ale po návratu zpět byl tak akorát čas k obědu. Po obědě jsme zhodnotili toto setkání, poděkovali Martě a Františkovi a rozjeli jsme se ke svým domovům.Část kolony vozidel směřujících směr Znojmo následovala Zdeňka, co by známeho navigátora. Ten však asi dost bedlivě poslouchal Kamilka F., jak den předtím opěvoval zdejší krajinu , že cestu ke Znojmu trochu prodloužil pod záminkou, že si všichni dáme ve Znojmě kafíčko i když v plánu bylo obloukem Znojmo objet.

Červenec 2016 – Hanácké trek – cyklodovolená na Hané

I když se to nezdá , tak je to již deset roků , co se o nás na některých akcích v průběhu roku stará CK VVVV Tour. U příležitosti tohoto kulatého jubilea nám tato cestovka připravila vskutku neobyčejný týden neopakovatelných zážitků na Hané.Jelikož to takřka všichni neměli do Prostějova, kde jsme byli ubytovaní , až tak daleko, tak sraz byl přímo na parkovišti penzionu U Kubíčka. Zde musím podotkout , že tentokráte všichni přijeli naprosto vzorně a tak byla i chvíle ke krátkému přivítání a hlavně k převleku do sportovního. Jaké bylo překvapení , když Lidka objevila v Ládíkových teniskách celých deset tisíc ve tvrdé české měně, si asi dovedete představit. Jen Laďa si těžko vzpomínal jak se tam dostaly, prý asi tenisky takto zakoupil. Čas na podrobné rozebrání nebyl a tak jsme vyrazili vstříc programu prvního dne na Hané.Při první zastávce v Čechách pod Kosířem proběhlo oficiální zahájení tohoto týdne s kalíškem slivovice a chlebíčky od Jiřinky. Po zaparkování v obci Javoříčko bylo několik dotazů, kde že je ta slibovaná rovinatá Haná , když kopec střídá ještě větší. I ke vstupu do Javoříčských jeskyní to bylo do vršku.Po krátkém posezení na prosluněné terase jsme zamířili do hlubin krásných jeskyní. Ne nadarmo se říká, že tyto Javoříčské jeskyně patří k tomu nejlepšímu, co se dá v Moravském krasu vidět.Při krátkém přesunu zpět do hanáckých rovin jsme již měli pěkný hlad a žízeň. V zahradním posezení hostince Na Nové si každý dopřál co srdce ráčilo a k chuti přišly i vyhlášené Loštické smažené syrečky – tvarůžky. Procházka obcí Drahanovice na Hané s prohlídkou zahradní železnice – vzpomínkou na dětství a výstup na Černou věž – unikátní tvrz nižšší šlechty na Hané , přišla vhod.Tento úvodní den nebyl zakončen večeří , jak bývá zvykem , ale pozdním nočním čekáním až vyjdou hvězdy na ochozu prostějovské hvězdárny. Bohužel , hvězdy zastínila oblačnost a tak se šlo na kutě.

Co si budeme namlouvat, roky nezastavíme , fyzična ubývá a tak je nutné někde ubrat . Ubrali jsme tedy na kilometrech a přidali jízdy v autíčkách, vláčcích a busech.Dny , kdy jsme nešlapali do pedálů byly – den příjezdový a odjezdový a dva dny věnované kultuře a duchovnu, speciálně vybrané a šité na míru klientům.Co se událo v den příjezdový již víte. Nyní ke dnům , jak říkám bez kol , tedy těch poháněných lidskou silou. Začaly překvapením hned na samotném začátku v Olomouci , kde se z ohlášené vnučky vyklubal Toník ,následovala Bazilika na Svatém kopečku,Olomoucká katedrála Sv. Václava,sloup Nejsvětější trojice, kavárna Café New One a kafé „kalfáso“, hanácká kačena po čínsku v čínské restauraci 18 patra RCO, basilika na Sv. Hostýně,Jurkovičova křížová cesta, neskutečný oběd v penzionu Na Ovčárně , poutní chrám v Dubu nad Moravou s nezapomenutelným otcem Kornekem a vše zakončené překvapením – večerním tancem pod širým nebem v zahradní restauraci Národního domu v Prostějově. To jsou jen některá hlavní zastavení těchto dvou dnů a jistě jste si při jejich vyslovení vybavili vše , co s tím bylo spojeno a také by jste dovedli vyjmenovat další zastavení těchto dnů.

V nabitém programu tohoto týdne však nebylo jen duchovno a kultura, ale i cyklistika ,hry , sport a návštěva společenských místností k posílení těla a zvlažení hrdla.

První – pondělní cyklovýlet okolím Prostějova jasně naznačil, co to je, když se řekne Haná.Nekonečné lány dozrávajícího obilí, vzrostlé kukuřice , přes kterou nejde vidět do rovin , místních gurmánských pochoutek a dobrého pivka .Bylo také vidět, čím se náplavová komunita – jinak řečeno migrantská komunita , liší od bodrých hanáků .Stačí Vám připomenout slogan – Šup, šup, solite , solite ….

Samozřejmě , že při cyklování slibované roviny Hané převažovaly,ale našly se i kopečky a závěrečný opravdu kopec – hanácký Mont Blanc – Velký Kosíř s rozhlednou. Při cestě k vrcholu došlo, bohužel, k nešťastné události, a to ke zranění paní Jiřinky K. Okamžitá první pomoc byla poskytnuta odborně na těle i duši jedním a tím samým lékem – slivovicí z Vysočiny. K dalšímu ošetření v profesionálním ústavu však nedošlo a tak následná léčba se trochu protáhla a doufáme , že nejsou žádné následky. I při další sportovní akci hrozilo potencionální zranění.Podrobná teorie, praktická instruktáž a ukázka, jak probíhá golfový švih však tyto obavy zahnala a tak tento golfový podvečer v golfovém klubu Prostějov proběhl zdárně . Vítězové byli nejen ti ocenění, ale všichni , co si na vlastní kůži vyzkoušeli o čem je golfová hra.Došlo však i na hry méně nebezpečné. Člověče nezlob se , dá se již říci naše klasika. Pro naprostou bezpečnost a kvalitu hry podstoupil Zdeněk pětset hodinový trenérský kurz na Karlově univerzitě v Praze, nazvaný „Rozhodčí hry v člověče nezlob se“, zakončený praktickou i teoretickou zkouškou – např. ve způsobu házení kostky, vyhazování soupeře, oddělování soupeřících stran od sebe, taktika hry a nasazování pindíků a nebo vliv hry na psychyku hráčů.To, že složil zkoušku na výbornou dokázal i průběh letošní hry. Vzrostla autorita sudího a nebyl žádný problém.Košt slivovic měl hladký průběh. Dopomohla k tomu kvalita všech vzorků a dobrá předsoutěžní příprava při dodržování pitného režimu v celém týdnu.

Také se potvrdilo, že pokud se jen trochu dá šéf CK VVVV Tour ovlivnit , obměkčit či ukecat a dá jen půl den volna, hned se mu to vymstí.A stalo se, že klienti si založili skupinu zvanou „ Bezpečná jízda“ a když se mělo při obědě vyrazit na kola vydalo to na velmi nebezpečnou jízdu. Nebyl nikdo,kdo by z účastníků zájezdu „nopožil“ a byli i takoví co požili hodně.Je však ke zvážení, zda tento bod „ Bezpečná jízda“ nezařadit v momentě, kdy bude např . nevhodné počasí a z opravdové bezpečné jízdy by se stala nebezpečná jízda.

Programově nabitý týden na Hané byl započat i ukončen astronomickým bonbonkem návštěvou Lidové hvězdárny v Prostějově. To ,že jsme v prvním večeru nemohli pozorovat hvězdy jsem již v úvodu naznačil. Bohatě to však nahradil erudovaný a profesionální výklad pana doktora Prudkého.Při druhé nedělní návštěvě hvězdárny však bylo jasno a mohli jsme nerušeně pozorovat erupce i skvrny na slunci.Pro mě a věřím, že i pro Vás to byl pěkný nevšední zážitek a musím nyní poděkovat za zprostředkování toho bodu programu Vlastikovi H.a požádat ho o předání ještě jednoho poděkování panu doktorovi Prudkému.

K přispění do činnosti a věhlasu skupiny GŠ VVVV , kterou již dlouho svou prací obohacovali František a Marta V., si nemohli nevšimnout i v GŠ NATO a došlo k tomu, že byli oba přijati do GŠ VVVV což dokládá tento certifikát.

Závěrečný dík patří i všem , co vydrželi absolvovat vše co bylo nachystáno a také manželům Kubíčkovým za vstřícnost k našim požadavkům.

Září 2016 – Cykloakce Lednice – Pohansko

Pod heslem – Cyklistiky není nikdy dosti, jsme se na začátku září

setkali v Lednici. Honza s Majkou nám přichystali krátkou pohodovou jízdu okolím Břeclavi. Ihned po tradičním zahajovacím ťukanci jsme vyrazili. Jen Jiřinka K. stále doléčovala zranění z Hané a kolo nechtěla ani vidět.Dostala tedy úkol – očekávat příjezd vyslanců z Blatnice a při obědě v Břeclavi nás očekávat.Po krátké pitné zastávce u Loveckého zámečku jsme lužními lesy dorazili k občerstvení u zimního stadionu v Břeclavi.Odtud to bylo již jen pár šlápnutí do pedálů a byli jsme na Pohansku. Počasí skvělé, nálada výborná a tak došlo k demokratickému rozhodnutí, že Pohansko nebude cílovou stanicí. Ke krátké pohodové projížďce se tedy přidalo ještě dvakrát 12,5 km k soutoku Dyje a Moravy ke státnímu trojmezí ČR-SR-A.Zpětně jsme toto rozhodnutí zhodnotili velmi kladně i když jsme notně oddálili oběd a celková denní dávka kilometrů se zastavila na čísle 63,5 km.Toník P. nás již bombardoval telefonáty , kde že jsme a co bude s obědem. O co později oběd byl, o to víc nám chutnal a i na pivko čas zbyl. V pozdním odpoledni jsme vše dohnali a večeře se nemusela ani posouvat či rušit. Večer byl přímo letní a tak jsme tento den nabitý cyklistikou hodnotili pod hvězdami a při pití jak jinak než lahodného vínka od Ládi S.

Ráno bylo opět prosluněné a tak ihned po snídani, kterou nám připravila Maruška, jsme vyrazili ve dvou skupinách k prohlídce a projížďce na lodičce Lednickým parkem.Jiřinka a Zdeněk O. trasu k přístavišti u minaretu absolvovali kolmo a ostatní pěšmo. Po nalodění na loď jménem Lednice, jsme již pospolu pluli k Janohradu a bedlivě poslouchali průvodní výklad slečny lodivodky.Po krátkém posezení u Janova hradu jsme se opět rozdělili. Cyklisté pokračovali na kole kolem Apolonova chrámu a pěšáci pěšmo, což trvalo jen chvíli. Ukázalo se , že Laďa všude známé má a tak se z pěší procházky stala „koňská kočárová jízda“. Na penzionu jsme dorazili to, co zbylo od snídaně, pokecali, zhodnotili vše co jsme viděli, zažili a hlavně poděkovali Honzovi a Marušce za krásný víkend v nádherném prostředí.

Září 2016 Vinobraní u Spěváků

Na počátku září slunce pálilo jak ve vrcholném létě a tak čas vinobraní nastal velmi rychle. Agentura Naháňka s.r.o. musela zapracovat na plné obrátky , aby byl přísun pracovní síly plynulý, kvalitní a nedocházelo k výpadkům ve sběru letošních velmi kvalitních hroznů vinné révy. Zkušenosti z let minulých a také někdy i kritické připomínky ze strany objednatele služeb byly dokonale zapracovány do činnosti agentury.Pro zkvalitnění celého průběhu vinobraní agentura Naháňka s.r.o. oslovila jen nejužšší kruh osvědčených sběračů, kteří se sběru zúčastnili vícekrát .Tento marketingový tah se agentuře povedl a je nasnadě, že se to na

vinobraní muselo kladně projevit . Vše klapalo jak na drátkách až sousedé vinaři bledli závistí.Vany se za dvěma traktory plnily hrozny tak rychle , že jsme vinaře Láďu ml. při jejich následném zpracovávání doslova zahltili. I Toník P. toho času velmi indisponovaný nedávnou operací velmi umně ovládal traktor, k čemuž mu pomáhalo , bohužel , jen Pito.Při těchto vynucených přestávkách jsme doplňovali jak tekutiny , tak i dobroty do žaludku.Poslední plánovaný den sběru byl nuceně přesunutý z důvodu hlášeného zhoršení počasí. Moc jsme této předpovědi nevěřili. Předpověď však nelhala a s posledními hrozny přemísťovanými do vany již padaly dešťové kapky . Vše se nakonec podařilo dostat do lisu a dlouhodobější změna počasí nám už nevadila. Všechny, kdo se letos podíleli na vinobraní potěšila dobrá úroda hroznů a perfektní organizace za což patří poděkování jak agentuře Naháňka s.r.o., tak i oběma Ládíkům a Lidce vinařce.

Listopad 2016 Dámská jízda , Luhačovice

Jak již je každoročně zvykem, tak i letos se vydaly naše poradkyně do lázní.Osvědčená sestava, nově doplněná o poradkyni Martu,byla veterány přemístěna na Myslivnu, toho času místo dočasného pobytu v Luhačovicích.Za tento počin byli odměněni obědem v jedné z místních restaurací, který si , jak předpokládám sami zatáhli. Ambasadorka Janča opět vše programově zajistila k plné spokojenosti všech zúčastněných.Lázně Luhačovice se mění k lepšímu , což poradkyně pociťovaly na každém kroku při svých každodenních procházkách. Letos jim však k lepší náladě při prozkoumávání nových změn v okolí nepomohlo počasí. Takřka vždy ,když opustily Myslivnu , musely použít deštníky. Asi se někde stala chyba v zajišťování počasí. Chybělo podmáznutí dotyčné osoby, nebo snad něco jiného ? Jak znám naše poradkyně , tak prostředků ke zlepšení nálady bylo určitě dost a nějakým deštěm si ji nenechaly zkazit. Například náladu zlepšily návštěvy, jak Aničky , tak i Jarky. Na pokojích bylo vždy také veselo a bylo o čem povídat.Dny naplněné procedurami, vycházkami, posezeními v kavárně a lelkováním rychle uběhly a opět tu byli důvěrně známí taxikáři , kteří se postarali o zdárný návrat domů.

Listopad 2016 – Svatomartinská husa, Velké Bílovice

Musím se opakovat , ale jinak to nejde. Z některých našich akcí se časem stala tradice a do této kategorie patří i akce „Svatomartinská husa“.Přesto nebo právě proto je místo akce v přísném utajení.Z tohoto důvodu se generálové přesouvají na kotu Půrynky různými způsoby , které jsou operativně měněny. Proviant je dopravován skrytě a po částech pod pokrývkou tmy .Z výše uvedených důvodů nebylo místo srazu prozrazeno a akce mohla začít. Nejdříve se degustovalo první letošní svatomartinské vínko. Degustace však musela být přerušena proto, aby husí stehno s přílohami nevychladlo.Při pohledu na mlaskající, vzdychající a nic neříkající seskupení generálů, nešla tato chvíle nazvat jinak než žranice.Dokonce i Toník, náš protagonista zábavy ztichl a bojoval s husím stehnem. On nám totiž od samého začátku a po celé dva dny stále něco sděloval . Pravda něco již počtvrté, ale když jsme se ho pokoušeli zastavit tak pravil – tak dobře , ale ještě toto ti řeknu , a jel dál. Už jsme se skoro chtěli vsázet, kdy už mu dojde repertuár – nedošel. A navíc nám při ukončení akce slíbil, že to co nedopověděl tak nám příště dopoví – už se těšíme ! Po dokonalém zlikvidování všeho co nám náčelník kuchyně Ruda naservíroval a umytí myčkou Lojzíkem všeho co po nás zbylo, následovalo projednání a schválení plánu práce – akcí pro rok 2017. K tomu je nutné poznamenat, že tak rychle jako nyní jsme ještě plán akcí neschválili. Panovala shoda , porozumění, připravenost a kázeň.Naši poslanci v poslanecké sněmovně by si z toho měli vzít příklad. Určitě k této pohodě přispělo i popíjení letošního výtečného vína a vzorného přístupu od obou Ládíků.Než jsme se nadáli byl čas k nočnímu pochodu ze sklepa do sklepa. Při degustaci mezi tanky plnými vína došlo i na tradiční zpívánky .Cestu zpět na Půrynky narušil nepěkný přístup nejmenovaného generála, který zneužil bojového vozidla přepravujícího raněného generála pod záminkou – přece tam nenechám volné místo.Tento počin byl zaznamenán i v centrále NATO , zatím však bez odezvy. Takovým malým zadostiučiněním pro všechny však bylo to, že na základě předešlých několika zničených rozkládacích postelích si musel dotyčný tentokráte svou postel nafouknout a měl ještě velké štěstí, že mu z určitých příčin do rána neušla.Snídaně se ráno trochu protáhla z důvodu toho, že venku slušně pršelo. Když přišel pokyn jde se k rannímu větrání , nepršelo. Než jsme však došli k pomníku Sv. Martina opět lilo. Došlo k rychlému rozhodnutí – větrání se nekoná a jde se do sklepa. Rytíř vína Láďa z toho měl takvou radost, cestou střihl parádního Pepka Vyskoč. U přesunu auty do restaurace U mlýna k obědu nám déšť nevadil . Zde jsme akci i přes tu nepřízeň počasí, zhodnotili jako velmi zdařilou .

Prosinec 2016 – Adventní Olomouc

Na omylu jsme byli ,když už jsme si mysleli, že rok 2016 skončí obligátními přáními okolo vánočních svátků a nového roku. Asi jsme již tak vyhlášenými klienty CK VVVV Tour , že pro nás tato cestovka naprosto neočekávaně připravila jednodenní výlet do předvánoční historické Olomouce.Vlakový spoj Rx č. 802 rychlíkem vyšší třídy neměl chybu, snad až na to, že občerstvení se nepodávalo. Veterány ostřílené socialistickými praktikami to však nezaskočilo. Stačilo sáhnout do baťůžků a již se, až do oddělení první třídy, linula vůně smažených řízků a patřičných tekutých nápojů. Proto nám bylo až skoro líto , že jsme již v Olomouci. Rychlík se cestou naplnil lidmi až k prasknutí a proto na peronu delegátovi CK VVVV Tour chvíli trvalo, než své klienty objevil. Vydal proto jen krátký pokyn k přesunu a šlo se, což nám bylo divné. Brzy jsme však poznali, že je vše , tak jak má být. V podchodu pod nádražím nás čekalo milé překvapení v podobě Hely a Vlastika i očekávaný ťukanec hanáckou ohnivou vodou. Po nezbytném vyprázdnění tekutin z tělních dutin v nádražním sociálním zařízení následoval přesun do galerie Šantovka . Toto monstrozní nákupní a zábavné středisko nás hostilo příštích pár hodin. Hned u vchodu strávil příjemnou chviku Ládík ve formuli jedna. Pravdou je , že motor nahrazoval svým kvílivým vrčením, volant uzamknutý a brzdy nahrazovaly špalky pod všemi koly, byl však spokojen. Krásná předvánoční výzdoba, vystoupení nejmenších kouzelných mažoretek , plné butiky zboží a příjemná atmosféra nás pohltila natolik,že do posledního čtvrtého patra jsme použili eskalátory a před tím ještě utajený dopig z tajemného bezedného baťůžku. Příjemné posezení v kavárničce přímo ve víru této nálady přímo vybízelo ke kafíčku nebo horké čokoládě s mandlemi. Po tomto osvěžení a odpočinku jsme se vydali do centra Olomouce místa předvánočních trhů a zábavy. I když cesta nebyla zdaleka dlouhá, tak jsme se museli zastavit ve fiktivní hospodě U betonového stolu. Tam jsme si opět dali po kalíšku z kouzelného baťůžku. Na Horním náměstí při první zastávce u stánku nám i Laďovi již dobře známého itala jsme se zakecali , čehož ostatní využili k občerstvení klobáskou , punčem či grogem. Následné putování mezi stánky bylo zpestřeno zastávkami vyplněnými pitným režimem. Den pokročil do pozdního odpoledne a kupodivu Láďův kouzelný baťůžek stále dával to dobré vínko. K odpolední kávě jsme se museli uchýlit trochu mimo hlavní dění do malé kavárničky Valentýnka. Obsluha zde sice vázla , na což si už pomalu zvykáme, ale teploučko bylo a hlavně Toník měl opět a stále co vyprávět. Jeho vyprávění však bylo v nejlepším přerušeno a následoval přesun k podiu, kde bylo na programu vystoupení skupiny Abba a Boney M Revival. Písničky našeho mládí a celková atmosféra nás pohltily natolik , že čas k odjezdu k vlaku jsme dvakrát posunuli pod známým sloganem „o dvacet minut posuneme odjezd“. Po příjezdu na nádraží jsme zjistili, že k odjezdu rychlíku je ještě dosti času a tak po povelu – Poslední pivo si dám , jsme usedli do nádražní putiky a rázem jsme se ocitli o třicet let zpět. Celkové prostředí od ubrusů na stolech až po všudypřítomný odér hospodské putiky nebyl tou pravou tečkou za krásným dnem, ale pivo jsme měli ! Rychlík Rx 901 opět vyšší třídy na druhém nástupišti čekal a odvezl všechny do svých domovů.