Zpráva o činnosti VVVV v roce 2015

Vážení generálové a naše poradkyně .Dovolte mi abych přednesl zprávu o našich společných setkáních a akcích v tolik diskutovaném – migračním roce 2015. Od doby kdy se scházíme na společných akcích se ještě nestalo,abychom museli některou naši akci zrušit tak, jako v tomto roce. Angelbaba a slavná EU zapříčinily, že do puntíku připravenou akci „Adventní dny v Praze „ jsme museli zrušit, ale o tom až později.

Leden 2015 – Svatomartinská husa – aneb jak jsem skolil BMW

Z důvodu , který jsem již zapomněl ( mám na to již nárok),se akce Husokačena konala až v lednu 2015. Na atraktivnosti akce to ani v nejmenším nic neubralo – ba naopak. Uvítání bylo jako obvykle vřelé, ale kratší než obvykle. Všichni byli totiž lační nejen po huse, ale hlavně na vyprávění pana s fixačním límcem kolem krku. Téma znělo „Jak jsem skolil BMW.“ Po podrobném vylíčení události, praktickému předvedení náskoku a ukázce následků na Honzově těle, lze jen polemizovat, kde byly škody větší. Zda hmotná škoda na autě 45 tisíc Kč, nebo značné šrámy po Honzově těle.A nebylo divu, že Majka chtěla Honzu na tuto akci pustit jen pod podmínkou, že si ho někdo vezme na starost. A stalo se, že se Laďa coby kynolog až s dojemnou péčí a s vodítkem v ruce, po celou dobu od Honzy nehnul a hlídal ho, aby se mu nic nestalo.

Pozdě večer jsme byli poctěni dámskou návštěvou, což u nás není zvykem. Teď jsme však byli potěšeni. Lidka a Renata přispěly k dobré náladě a samozřemě se též zajímaly o našeho „ kaskadéra „. Povídání se tak protáhlo, že tradiční noční cesta ze sklepa do sklepa byla přeložena na zítřejší dopoledne.Podmračené a trochu studené ráno nám na dobré náladě nic neubralo a vínko se ochutnávalo s větší chutí .Po návratu byla provedena rajonizace ubytovacích prostor a dezinfekce kuchyně a následné rozloučení nás nasměrovalo k našim poradkyním.

Únor 2015 – Únor bílý v Luhačovicích – aneb každodenní krmení kačenek

V lednu nám Honza mimo jiné tvrdil, že z toho střetu s autem vyšel jako vítěz.V únoru je vše jinak a lázeňský pobyt prý potřeboval hlavně on. Ať tak , nebo tak, akce to byla výborná. Tekutiny všeho druhu, jídlo parádní,procedury dle přání klientů,pivko s pořádnou pěnou a nálada výborná. Každý účastník tohoto pobytu si opravdu vybral to co potřeboval ke své regeneraci . Například bylo den ode dne zřejmé , že se Honza dostával stále více do kondice .Například v léčivé kůře zvané výřivka , pilně navazoval styk s veřejností ženského pohlaví, což zdůvodňoval tím, že mu to ukládá jedna funkční klauzule v popisu práce. Dále to dosvědčilo i to, že při závěrečném loučení vypadal daleko líp než při příjezdu a také pravil „ Do roka a do dne zase „ ale bez toho auta. Jen aby nezapoměl na svoji hlavní funkci – zajišťování počasí na naše akce. Tato akce je v našem kalendáři krátkou dobu, ale svým charakterem a s ohledem na to, že nám roky a neduhy víc přibývají než ubývají , má nakročeno k trvalému zakotvení v našem kalendářním plánu akcí.

Duben 2015 – Chlapi sobě – aneb ščije a ščije !

Když se plánoval rozpis akcí v našem „ menstruačním kaledáři“ pro tento rok, vznikl problém kde zařadit akci Chlapi sobě. Dle více než patnáctiletého sledování počasí na Hané, bylo mojí meteostanicí naprosto jasně zdokumentováno, že duben patří na Hané k nejdeštivěším měsícům. Jako pořadatel akce jsem proto trval na zachování červnového termínu.Bezvýsledně !

Čas zahájení akce byl stanoven na brzkých 7,30 hod. před hotelem Gól v Prostějově.V čase 6,25 hod. jsem obdržel SMS zprávu ve znění : Jsme na místě – můžeme si nalít ? V tu dobu jsem byl já, pořadatel, ještě v pyžámku ….Vše jsem však stihl a přesun k vláčku proběhl bez problémů – nepršelo a proto jsme si dali po kalíšku. Za všeobecného veselí jsme zhruba za slabou půlhodinku vystupovali ve stanici Slatinice-lázně a lilo jak z konve.Okamžitě nejmenovaná část generálů odmítla jít dále a pokračovat v akci. V tu chvíli se ozvalo z úst Kudrnáče zvolání – „Kupředu , zpátky ni krok „. Toto zvolání rebelující generály probudilo a vrátilo do reality. Také následný opětovný kalíšek pětašedesátky od Honzíka je přiměl k cestě na zdolání hanáckého Mont Blanku. Stále pršelo a oněch 8,5 km k vrcholu, stále do kopce, nebylo zrovna pohodových , takže v chatce pod rozhlednou toho měli všichni celkem dost. Rozhledna byla zavřená a o 25 metrů výše jsme tak nemuseli. Stejně by nebylo v tom objetí mraků nic vidět. Po dalším kalíšku a písničce jsme vyrazili směr penzion Mánes v Čechách pod Kosířem. Měl to být kousek cesty a nebyl. Důvodem bylo budování nové cesty dotované EU. Obcházka, s níž si náš průvodce nebyl úplně jistý s vyústěním u hřbitova, cestu zdvojnásobila. Vyhřátá restaurace, vychlazené pivečko a navrch obrovský Plumlovský řízek , daly zapomenout předešlým útrapám. Prohlídka historických kočárů , byť nedokončená , byla tečkou této štrapáci.

Ubytování v hotelu „Gól“, proběhlo bez problémů. Těm předešel Honza svým vstřícným přístupem při výběru svého nocležníka, kterým se stal Ruda.Mezi námi moc na výběr neměl. Parádní tečkou za deštivým dnem byla návštěva stylové restaurace s minipivovarem „Koliba u Tří králů „ v Prostějově.Několik piveček jen zahučelo ,ale do večeře se nikomu moc nechtělo. Plumlovský řízek stále fungoval . Nakonec se však generálové dali přesvědčit a ochutnali doporučované „Řezníkovo prkénko“. Následné klání v bowlingu dle toho také vypadalo. Večerní posezení v hotelovém pokoji u Láďova vínka vše završilo a šlo se na kutě. Jenže ….. děly se věci. Než se Honza osprchoval , tak Ruda náramně řezal … Ani svářečské špunty v Honzových uších či důrazné domluvy nepomohly. Následoval tedy telefoní hovor s dobrákem Toníkem a výsledkem byla výměna pozic. Okamžitě po dolehnutí i Toník začal řezat a k tomu přidal občasné hlasité odfouknutí ve spodní části těla. To Rudu částečně probralo, zavrtěl se a zabručel …Neser… Odpověď byla okamžitá – Za to může asi to prkénko a začalo opětovné řezání…….Ráno byl Ruda podiven co to má za spolunocležníka. O večerních průpovídkách a stěhování neměl ani tuchu.Ani prodloužená snídaně škaredé počasí neukončila a tak se zrušila lukostřelba a šlo se do musea, cukrárny a na závěrečný oběd. Tentokráte do restaurace „U krále Ječmínka“. Tam jsme se naprosto všichni shodli v tom , že dobré hospody a ještě lepší pivko jsou v Prostějově na každém kroku.Závěr této akce vyzněl takto : Akce s pevnými termíny se již nikdy nebudou přesouvat , když není spoleh na domluvu s počasím.

Květen 2015 – Po stopách věrozvěstů Cyrila a Metoděje, Blatnice – aneb ne na dvou, ale na čtyřech kolách

To , že s tím zajišťováním počasí není něco vpořádku se opět potvrdilo za necelých čtrnáct dnů v Blatnici. Toník si pro uvítací prvomájové polibky našel místo ne pod rozkvetlou třešní, ale pod přístřeškem při vstupu do sklípku. Na zlepšení počasí se však hodně dlouho čekalo až došlo k tomu , že jsme kola hodili do sklípku a vyrazili auty. „Café time“ byl hned v nedalekém campingu Slovácký dvůr . Je to velmi pěkné místo pro strávení pohodových dnů i když prší.I v útrobách Živé vody v Modré , kde si můžete prohlédnout ryby „zespodu“ a v basilice na Velehradu nám déšť nevadil. Po velmi chutném obědě pršet přestalo a tak jsme vyrazili do KovoZoo ve Starém Městě. V nepřeberném množství kovových výtvorů si každý našel ten , který se mu nejvíce líbil . A byly zde velmi povedené kousky. Večerní posezení u Peprnů bylo rozděleno na dvě části. První – mužská, sledovala hokejový zápas a ta druhá – dámská, pohádku. Noční přesun do penzionu Parnas proběhl bez problémů.Nový den byl již bez deště a probíhal , tak ,jak skončil ten předešlý . Jedna skupina se vydala na rekognoskaci terénu a mista XXIII. Setkání v Nové Lhotě a druhá poznávala krásy Blatnice. Opětovně jsme se sešli v restauraci Adriana k obědu a závěrečnému zhodnocení akce . I přes nepřízeň počasí jsme viděli to , co bylo v plánu. Jen ty kilometry v nohách chyběly.

Květen 2015 – XXIII.setkání VVVV, Nová Lhota – aneb opět svítí slunce

Šestnáct veteránů , jedenáct poradkyň a celá rodina organizátorů zahájila setkání v krásném kraji Moravsko-Slovenského pomezí. Rekreační zařízení v Nové Lhotě poskytlo jedinečné prostředí a krásné dva půldny pro všechny přítomné. Náš již klasický scénář těchto setkání tentokráte doplnila cimbálová muzika pana Sokola a nutno dotat , že dodala průběhu a atmosféře ten správný šmrnc. Ranní procházku a větrání duší velmi sugestivně doplňoval svými poznámkami k tomuto kraji Toník Peprnů, který částečně vypomáhal Kamilkovi s programem akce. Toto setkání bylo v záverečné řeči organizátora i všemi zúčastněnými hodnoceno velmi dobře, k čemuž přispělo i to výtečné počasí. Co k tomu dodat . Jen to, proč to počasí najednou šlo zařídit a na akce předešlé ne ? No uvidíme co se bude dít na šumné Šumavě při dovolené.

Červenec 2015 – Návraty jsou příjemné, Modrava – aneb z bláta do extrému

Jak plyne čas života tak přibývá více a více nostalgických chvilek . I stalo se, že při jedné z nich se nejmenované poradkyňi ještě jednou zachtělo vidět krásy Šumavy a uslyšet šumění Roklanského potoka. Pro renomovanou cestovní kancelář CK VVVV Tour, nebylo tedy nic snažšího, než uspořádat týdenní pobyt v lůně Šumavy – Modravě.Námi léty prověřený penzion Pupík se svými majiteli, na začátku prázdnin opět přivítal naši cyklopartu . Při cestě na dalekou Šumavu jsme se zastavili v obci Holašovice, jejíž náves je zapsána na seznamu UNESCO.Prosluněná procházka po návsi zakončená obědem ve stylové restauraci dávala tušit, že opět prožijeme krásný týden v dobré partě. Celý týdenní program měl velmi podobný programový scénář jak v našich předešlých návštěvách Šumavy. Byly v něm však drobné změny. První byla ta , že za Roklanským potokem pan majitel postavil nový stylový horský minipivovar Lyer. Tam jsme chodili jak na jídlo tak na dobré pivko. Druhá změna byla v početnosti našeho cyklopeletonu . Letos nás posílili velitel Vlastik se svou Helenkou, které se tak splnilo přání vidět opěvované krásy Šumavy.Další změny nás čekaly při každodenním putování šumavskými hvozdy, kde každoročně přibývají nové stavby, které přispívají k pohodě všech návštěvníků. Například jsme museli navštívit znovuotevřenou rozhlednu na skokanském můstku na Zadově, míjeli jsme novou Klostrmanovu lávku přes řeku Vydru, jeli jsme po nových cyklostezkách apod. Nejpodstatnější změnou však bylo počasí. To letošní se obrátilo k extrému – bylo šílené vedro a za celý týden nekáplo ! To nám také poprvé na Šumavě umožnilo uspořádat klidné opečení buřtů při večerním táboráku, bez dotěrných komárů a mochniček. Novinkou též bylo každodenní ranní koupání v Roklanském potoce s následnou rozcvičkou za účasti nejen veteránů, ale i některých poradkyň v čele s Helenkou a Martou. Hned při těchto ránech mi vrtalo hlavou jak je možné , že se tak spontálně všichni účastní. Až doma, s odstupem času jsem na to přišel. Vždy po skončení koupání následovalo rozmrazování pomocí slivovičky a to si nikdo nechtěl nechat ujít ! Ve středu byl den bez kol, ale pro některé opět na kolech. Novou akcí bylo totiž sjíždění lesními hvozdy z úpatí Boubína do města Vimperka na koloběžkách v délce 10,5 km . Jedinečný zážitek , který si někteří chtěli okamžitě zopakovat . Jednoho dne v podvečer nás navštívil náš spolubojovník a obdivovatel Jožka Černý , který s námi strávil příjemné chvilky nad kronikami a vzpomínkami.V závěru úžasného týdne jsme byli pozváni na prohlídku minipivovaru pana Lyera , který nás seznámil s chodem pivovaru a svými podnikatelskými aktivitami.Týden uběhl jako voda v Roklanském potoce a nechtěli jsme uvěřit tomu, že musíme odjet. Závěr je nutné říci následovné – Honzo s tím počasím jsi to přehnal.Ano kritika na tebe byla , ale na druhou stranu zase musíme říci, že všeho moc škodí.

Září 2015 -XVI. vinobraní u Spěváka,Velké Bílovice – aneb kdo umí, tomu se urodí.

Po loňském velmi,velmi špatném ročníku z pohledu vinaře, přišel letos zase ročník velice nadprůměrný ba přímo špičkový. Již dlouho před začátkem vinobraní zvonil telefon ve firmě „Naháňka s.r.o.“ s požadavkem zabezpečení potřebné odborné síly na zvládnutí takovéto úrody. Uvedená firma byla sice přihlášena do soutěže o firmu roku v ČR, neznamenalo to však, že požadavky na ni kladené zvládne. Majitelé vinařství Spěvák a syn kladou rok od roku stále větší požadavky hlavně na kvalitu sběračů s čímž má Naháňka s.r.o. značné potíže a proto se letos obracela jen a pouze do řad již dříve osvědčených a roky prověřených sběračů v sekupení VVVV. Toto rozhodnutí se vyplatilo nejen firmě , ale i vinařům. V několika za sebou jdoucích vlnách i více denního sběru byla letošní nadprůměrná úroda hroznů sklizena ke spokojenosti jak vinařů, tak i sběračů.

Takřka s poslední várkou hroznů začalo pršet a pršelo několik dnů. Bohatá úroda byla však již doma a jak se říká – Co je doma ,to se počítá ! Při závěrečném posezení však déšť již nikomu nevadil a vesele se vzpomínalo na to, jak letošní vinobraní probíhalo. Jak se mariášovalo a hlásilo se i to, co v rukách nebylo, jak se asi spalo v penzionku těm, co tam byli pouze a jen sami, jak nám chutnalo vše a obzvláště pečené koleno a jak se přálo oslavenkyni Fandě k narozeninám až se slzelo. No prostě za těch pár dnů tvrdé práce jsme si užili i přemíru zábavy smíchu to když nám Toník již po několikáté vyprávěl stejnou životní příhodu a Janča ho musela neustále opravovat.I Honza přispěchal s poznámkou co říkáte na počasí? Sice až nyní v závěru našich akcí jsme museli uznat , že konečně dostává do formy a zajistil to správné pracovní počasí.Z toho automobilového bouchance se sice dostával hodně dlouho, ale budiš mu odpuštěno.

Listopad 2015 – Dámská jízda Luhačovice – aneb chválit předčasně se nemá

Již první kroky po kolonádě v Luhačovicích na nás padaly dešťové kapky a mraky se válely po okolních kopcích. Neuplynulo mnoho dní od okamžiku, kdy byl náš vyjednávač počasí konečně pochválen za to, jaké slušné počasí se mu poprvé letos podařilo zajistit a jak vidno usnul na vavřínech. Tento pochmurný začátek našeho pobytu nás nerozhodil a hned po ubytování jsme vyrazily i s generály do místní osvědčené cukrárny. Tam bylo vyhřáto, sucho a hlavně tam měli plno dobrot. Již zmíněné špatné počasí se v průběhu dnů příštích nezměnilo a proto se náš pobyt točil v kruhu – dobré jídlo, pití, rekonvalescence, kavárny a pokecávání na pokoji. Prostě – život lázeňský jak má být.Procházek bylo letos minimum. Pravidelná návštěva Aničky a Jarky se však konala. A byla to opět návštěva se vším všudy . Ještě jednou jí děkujem . Přestože jsme moc po venku necouraly , ale i to málo stačilo k tomu abychom si povšimly změn k lepšímu nejen v areálu samotných lázní, ale i v městě samotném . Nově opravené či zbudované prameny, části kolonád a blízké okolí centra lázní jen umocňují a zvýrazňují tyto lázně. Budeme se sem stále rády vracet.

Listopad 2015 – Svatomartinská husa, Velké Bílovice – aneb jak Kudrnáč překvapil

Nebývá zvykem, že by Zdeněk kamkoli přijížděl pozdě , ale letos opravdu hrozilo, že bude husu jíst studenou. České dráhy opět zklamaly a na sto kilometrech své trati vytvořily 140 min. zpoždění ! Spolucestující Ruda, připojující se ke Zdeňkovi v Brně, byl tak solidární, že na něho počkal a nechal si svůj vlak ujet. Oba byli smířeni s tím, že z cílové stanice Podivína půjdou na kótu Půrynky pěšmo a to z důvodu zaneprázdnění pana domácího, který měl původně oba pasažéry z nádraží odvést od dohodnutého spoje. Jaké však bylo jejich překvapení, když se ze tmy vynořila silueta fialového šípu s generály Honzíky. Teplá husa byla tedy zachráněna a vše mohlo vypuknout.Klasické uvítací ceremonie probíhaly u nově instalovaných krbových kamen za všeobecného veselí. Špunty od otvírání lahví vína lupaly a Ruda s Toníkem se ujali chystání servisu k hodování a Láďové odjeli pro připravenou husu.O chvíli na to nastalo neskutečné „obžerství“, servírovallo se červené a bílé zelíčko,bramborové a klasické knedlíčky a k tomu nejen pořádné husí stehýnko, ale stejně krásné kačení stehýnko a to vše krásně přelité šťávenkou. A Pardál to jistil. A měl co. S tímto nářezem jsme bojovali jako s úhlavním kapitalistickým a ideologickým nepřítelem a samozřejmě jsme,jako tehdy , i teď zvítězili. Zpráva o činnosti GŠ VVVV za období roku 2014 se Honzovi četla ztěžka nejen proto, že tradičně končil s dooběrem kostiček jako poslední, ale i proto, že měl zprávu napsánu svojí rukou a perem , ve kterém mu docházel inkoust. Na konci však sklidil potlesk za vtipné zpracování náročného tématu. Sestavení plánu akcí GŠ VVVV pro rok 2016 proběhlo bez připomínek a na dřívější zvyklosti velmi rychle. V závěru organizačních věcí byl přednesen ředitelem cestovní kanceláře CK VVVV Tour podrobný plán akce „Advent v Praze“. Čas plynul k pozdní noci a tak nezbylo než vyrazit k ochutnávce mladého vínka 2015. Teprve zde jsme pochopili, proč jsme měli k večeři husokačenu ! Množství a hlavně kvalita ještě těchto velmi mladých vín dávala tušit skvělý ročník .K tomu jsme i my , svým malým dílkem dopomohli a „stehýnko „navíc bylo velkým poděkováním vinařů Ládi seniora a Ládi juniora. Noční mariášek byl trochu kratší a za to ranní procházka usínajícími vinohrady delší a krásná.Při závěrečném obědě se znovu debatovalo jaký vlastně ten letošní vinařův rok byl a shodli jsme se, že byl satisfakcí za ten minulý. Rozdělení osazenstva do připravených aut, k odjezdu ke svým domovům, proběhlo bez problémů. Jen Zdeněk musel čekat na taxi, které přijíždělo od Vídně. Tento čas byl využit k návštěvě Janohradu. Zde Laďa asistoval Zdeňkovi při instalaci cedulky na nové lávce u Janohradu. Tato cedulka bude připomínat část Zdeňkových zásluh, byť malých, na zhotovení této lávky.

Prosinec 2015 – Adventní dny v Praze – aneb i Olomouc je krásná !

Jak již bylo v začátku zprávy řečeno akce „Adventní dny v Praze „ byla zrušena. Dvě dámy a islamisté těžce otřásly Evropou v tyto dny a značně ovlivnily předvánoční dění a nejen to. Čas sice ukázal , že paní Krnáčová svým výrokem těsně před zahájením vánočních trhů v Praze , vnesla ještě více nervozity a strachu než bylo zdrávo.Přesto bylo asi naše rozhodnutí zůstat doma správné. Strašně nerad to říkám zrovna já, ale znovu se potvrdilo, že cestovní kancelář – CK VVVV Tour pracuje náramě. Takřka ze dne na den připravila náhradní akci „I advent v Olomouci je krásný“ ! Ti generálové a jejich poradkyně , kteří se této akce zúčastnili určitě nelitovali. Vše započalo v moderní olomoucké kavárně „Café new one.“Zde byla akce oficiálně zahájena a přítomní byli krátce seznámeni s programem a historií města Olomouce.Z široké nabídky káv si každý vybral tu svou , jen Zdeněk se až tak netrefil. Pod názvem Café Jumbo se skrývalo velmi dobré laté v objemu polévkové misky ! Kudrnáč ho okamžitě přejmenoval na Café kalfáso ……Následovalo korzo po dvou náměstích Olomouckého centra, kde bylo velké množství stánků s ještě větší nabídkou jídla, pití a zboží s vánoční tématikou. Samozřejmě byl dodržován pitný režim o který se staral rytíř vína Laďa. Ten zde také objevil u jednoho ze stánků s masnými výrobky krajany z Lednice a Bílovic. Nejvíce si však rozuměl se sympatickým italem , který zábavnou češtinou nabízel několik druhů oliv všelijak upravených. Laďa nakonec podlehl sugestivnímu výkladu a nabádání itala a tři balíčky oliv si koupil. Nálada byla výborná a tu ještě umocnila návštěva cukrárny s vynikajícími zákusky a sice lahvovou, ale dobrou Plzeňkou.Závěrečné putování mezi osvětlenými stánky pod radnicí s orlojem vyvrcholilo zpíváním koled spolu s dětským olomouckým sborem. Po večerním přesunu do Prostějova jsme ještě krátce navštívili centrum Prostějova a spěchali do Koliby u Tří králů na závěrečnou večeři. Tam jsme konstatovali, že i když jen půlden, tak i ten navodil v nás všech krásnou předvánoční atmosféru.

Díky Vám všem za pozornost a předávám štafetový kolík.